Vápník plní v těle řadu nezastupitelných funkcí:

• spolu s fosforem je zodpovědný za stavbu a mineralizaci kostí a zubů,
• spolu s hořčíkem a draslíkem pomáhá udržovat srdeční rytmus,
• působí při přenosu nervových vzruchů,
• zúčastňuje se procesu regulace pH krve,
• a zúčastňuje se kontrakce svalů.

Průměrná DDD pro dospělého člověka se pohybuje okolo 1 g. Nároky na tento minerál se zvyšují u dětí ve vývinu, těhotných žen a hlavně ve stáří, kdy dochází k přirozenému úbytku kostní hmoty - tam se DDD pohybuje až okolo 1,5 g.

Živočišné vs. rostlinné zdroje vápníku

Zde se dostáváme na velmi tenký led. O nejvhodnějších zdrojích tohoto minerálu se vedou debaty už léta. Zastánci racionální vyvážené stravy a většinová část  společnosti uvádí jako nejvhodnější a zároveň nejbohatší zdroje mléko, tvrdé sýry,  mléčné výrobky ale i ryby jako např. sardinky a losos. Vegetariánsko-veganská a menšinová část společnosti zase uvádí jako nejvhodnější zdroje ty rostlinné - mák, ořechy, fazole a některé druhy zeleniny (např. kapusta a brokolice). Rostlinná strava ale obsahuje tzv. antinutriční látky, které snižují jeho vstřebatelnost (o nich více v druhém díle). Tak například pro představu: využitelnost vápníku z dobře připravené brokolice se pohybuje ≥ 50 %, zatímco využitelnost vápníku ze špenátu je ≤ 5 %. K tomu, abyste dostali stejné množství vápníku jako z 250 ml mléka byste potřebovali zkonzumovat přes 100 g mandlí...a to navíc nezapočítáváme nižší vstřebatelnost, takže by to na konci bylo ještě více. Na druhou stranu panuje však přesvědčení, že vápník z mléka se sice uvolní, ale hned se zase naváže na sirné aminokyseliny, které ho vyváží. Jistě jste také slyšeli o tzv. vápníkovém paradoxu, kdy mléko a mléčné výrobky jsou považovány za kyselé a působí na tělo tak, že naopak ještě další vápník z těla vyvazují. V poslední řadě se také vápník může přidávat do některých produktů uměle - jsou to např. sójové produkty, cereálie, džusy apod.

Kde je tedy pravda?

Jak tomu obvykle bývá...pravda je někde na půl cesty. Vstřebatelnost vápníku je ošemetná a může být ovlivňována jednak pozitivně a jednak negativně. Mezi pozitivní faktory patří správný poměr s fosforem (což např. mléko má), dostatek vitamínu D (o problematice nedostatku tohoto vitamínu více v článku), ale třeba i přítomnost laktózy. Mezi faktory zhoršující vstřebávání vápníku patří přítomnost fosfátů (např. v kolových nápojích), fytátů a oxalacetátů, tavících solí kys. fosforečné (tavené sýry), vysoký příjem kofeinu, alkoholu a samotné kouření. Kvalita absorpce tohoto minerálu je také vázána na věk, zdravý stav střev a celkový zdravotní stav. Je tedy nešťastné vypichovat jeden nejlepší zdroj vápníku a neustále polemizovat jestli rostlinné nebo živočišné. Do stravy bychom vždy měli zařadit spektrum zdrojů a zároveň dbát na správnou činnost našich střev, naše zdraví, a dostatek vitamínu D.

Na závěr nepříliš dobrá zpráva ze světa vědy...

Mnoho lidí nekonzumuje dostatečné množství vápníku, tedy doporučovaných 1000-1200 mg a tím se tak vystavuje riziku výskytu osteoporózy. A tak odborníci začali  celosvětově doporučovat suplementaci tohoto prvku buď v podobě funkčních potravin nebo v podobě doplňků stravy. V červenci tohoto roku byla zveřejněna meta-analýza 59 nezávislých randomizovaných studií, které se věnovaly vlivu zvýšené konzumace vápníku a suplementů s obsahem vápníku na kvalitu hustoty kostní hmoty (jedná se o tu vlastnost kostí, která je ovlivňována příjmem vápníku). Výstup této analýzy zní takto: Zvýšená konzumace vápníku ani potravních doplňků s obsahem vápníku nemá výrazný vliv na zvýšení hustoty kostní hmoty a nehraje roli v prevenci osteoporózy a snížení rizika zlomenin.

Otázkou tedy zůstává, co tvoří účinnou prevenci? Možná, že zakopaný pes bude opravdu ve vitamínu D...